Mateřský den

Taky vás někdy napadá, co celý den dělám? Mě také a mého muže obzvlášť!

Mým milovaným okamžikem dne je samozřejmě čas, kdy dítě spí. Dopoledne si vychutnám čerstvou kávu a nemusím ji pít ve stoje a studenou, odpoledne poklidím denní výbuch a začnu vařit večeři, večer hltám zaslouženou sklenku vína a v klidu projdu internet nebo se naložím s knihou do své úžasné vany (rekord mám hodinu a půl ).

Zní to jako idylka, že jo? Je pravda, že někdy ten den uběhne, ani nevím jak, a někdy je dítě vyspané, naobědvané a pohrané a je teprve poledne a já se děsím, cože vlastně s tím časem mám ještě dělat. Nejhorší na tom je, že většina mých činností je takové šolichání, o gruntování například si můžu nechat zdát, spíš tu a tam něco otřu a pak zas zítra něco jiného (koupelnu jsem umyla na jeden zátah snad jednou). Od všech činností mě vytrhávají rozbroje mezi psem a dítětem, zakazovací pokřiky (už jste zkoušeli říct stokrát NE do dubu? - velmi osvěžující činnost ), kontrola, cože tam to dítě, popř. pes dělá za rohem za divné zvuky. Mým oblíbeným koníčkem bylo vaření, teď jsem ráda, že udělám jedno normální jídlo průměrné chuti (muž mi už půl roku říká, že nějak neumím jídlo dochutit - ale dochucujte, když každý den vaříte neslano nemastno pro dítě, tak vám pak tři zrnka soli na stejku přijdou jako pohoda). Milovala jsem, když jsem si rozvařila třeba tři jídla najednou, nejlépe tak, aby se suroviny či výsledky využívaly navzájem, do toho jsem ještě upekla koláč. To je hudba minulosti a můj sporák s pěti hořáky (čtyři mi bývaly málo!) se nudí.

Každý den jede myčka, někdy proto, že máme málo nádobí, ale většinou je plná lahviček, mističek, lžičiček (ať žijou zdrobněliny! ). Pořád něco zametám, otírám, vytírám. Kdyby se tu neplazilo dítě, už dávno bychom tu chodili v botách. Neustále zandavám věci, které dítě vytahalo nebo rozházelo. Uklízím hračky, které si roztahal pes z pelíšku. Tiším pláč. Hraju si. Ležím na dece a čtu si, protože jedině tak si dítě samo na dece hraje (a já si můžu chvíli číst, i když s knihou v natažených pažích nad hlavou). Přebalím průměrně 7 plen, dvakrát víte, s čím. Třikrát denně uspávám dítě, obden ho koupu. Vyperu jednu pračku denně (a skoro nikdy v ní nejsou moje věci). Dvakrát vyvenčím psa mimo zahradu. Připravím tři porce mléka a minimálně tři dětská jídla. Uvařím večeři. Běhám po schodech nahoru na záchod, pro čisté tričko, pro něco ze stěhovacích krabic. Jednou týdně jedu do města, čímž kvůli hodině ve školičce strávím díky jízdnímu řádu 5 hodin.

Pořád je to ale strašně málo na to, abych tím trávila celý den. Tak proč jsem večer tak zbitá a otrávená? Proč mám pocit, že nic nestíhám, že je můj život jen takové plácání? Pomiňme to, že si to neumím zorganizovat, protože organizovat se s malým dítětem moc nedá a zas těch věcí není tolik, aby potřebovaly diář.

Stále visí ve vzduchu argument mého vždysiradyvědoucíhomuže, že naše babičky také neměly mikrovlnky a pračky a všechno zvládaly bez keců. Porovnejme však životní styl. Taková babička celý den zatápěla, vařila, pekla, prala, tahala vědra s vodou (takže ji radši moc nepoužívala), uklízela, starala se o zvířata a zahradu (měla-li však statek, pomáhala jí děvečka) - prostě jenom dřela. Držela pusu, ať už naštvanou, rozzuřenou nebo rezignovanou, protože fakt neměla jinou možnost. Rozvody, antikoncepce ani zaměstnání pro svobodné matky se nekonaly. Ale: taková babička si s dítětem nikdy nehrála ani ho neuspávala, nechodila s ním na procházky ani k pediatrovi, natož na nějaké trapné básničkování. Dítě leželo samo v postýlce nebo v ohrádce, maximálně bylo nakrmeno a přebaleno. Vařila většinou vlastní výpěstky a výchovky (chápete? ), nejezdila do supermarketových letištních hal, kam i jen pro chleba jdete půl kilometru. Většinou měla spoustu dětí, takže časem bylo potomstvo navzájem obslužné. Neměla vzdělání, tak netrpěla zakrňováním mozku. Nemailovala si s kamarádkami po celé republice. Nepsala blog (!!). Nečetla časopisy ani knihy o výchově dětí a zdravé výživě. Nikdy nešla do hospody. Neřídila auto a nechodila na úřady. Její pes nebydlel v domě. Nemalovala se a chodila jen v zástěře. Koupala se jednou za týden a neholila si nohy ani nic jiného . Se svým  mužem mluvila jen o chovu slepic. A večer v posteli... ji bolela hlava!