Tento týden jsem oblékla hned dvoje nové šaty, které dělají člověka.
Zaprvé jsem se rozhodla, že na taekwondo už nebudu chodit v legínách a pořídila jsem si nepodlný, plandavý a nevětrací tobok. Hned jsem zaregistrovala jinou jiskru v oku spolucvičenců i Mistra, dokonce jsem sklidila i pár pochval za to, že mám teamovou uniformu 
Není nad to zařadit se do "sekty", jak tomu říká Ahmed. Každému je na první pohled jasné nejen to, že trénujete bojový sport, ale také kolik frčků vám bylo za vaši přičinlivost přiděleno a na jaké příčce sekty se nacházíte. Já na nulté - mám bílý pásek. Ale netrénuji pro barvu pásku, dělám pro svoje stárnoucí tělo a hlavně pro okoralou mysl, a na tu to tedy funguje úžasně. Poprvé v životě nepočítám minuty do konce hodiny (jenom při 101. sedlehu si říkám, že už by to tedy mohlo skončit 
), nepřemýšlím o flekách na zdi nebo o tom, co musím nakoupit. Je to tak těžké na koordinaci, sílu a rychlost, že se musím pekelně soustředit, na nic jiného není místo a tím se neuvěřitelně čistí hlava.
Další uniformu, kterou jsem po dlouhé době oblékla byl společenský oděv na slavnostní firemní večírek. Všechno jsem měla půjčené, protože kde bych to asi od kočárku vzala, že jo. Nevím, jak se na takovou akci vypravují zaměstnaní lidé, já jsem začala už v brzkém odpoledni mytím a foukáním vlasů, zkoušením různých kombinací bot a sak a šperků, abych zjistila, že jsem zhubla (což je na jednu stranu potěšitelné...), ale šaty bez ramínek, které mi před měsícem krásně držely narvané na těle, mi teď při každém pohybu sklouzávaly. Pak mi také z nepochopitelných důvodů koukala vepředu spodnička, ale s tím už prostě nebyl čas něco udělat. Doufala jsem, že akce nebude až tak formální, že tam nebudu moci být v saku, jež mělo zachránit případně odhalené bradavky 
. Nakonec jsem byla na celém večírku v první třetině nejslavnostněji oblečených lidí a hned to bylo poznat na chování personálu i pořadatelů, asi jsem byla považována za významného klienta (lístky na akci jsme dostali od chůvy, takže jsme tam byly pod jejím jménem inkognito ), až jsem se začala bát, aby se mě někdo nezeptal na klimatizace, rekuperační jednotky apod.
Při prvním setkání šaty dělají člověka víc, než si uvědomujeme, víc než bychom chtěli. Na druhou stranu se díky tomu můžeme maskovat a stylizovat a nikdo nepozná, že nejsme sportovní typ či obchodnice se vzduchotechnikou 
.
Další velkým poprvé a novinkou je naše koťátko. O kočce jsem uvažovala dlouho, ale pořád jsem nenacházela odvahu. některé věci prostě přijdou, když je jejich čas a tak se k nám dostal Čudlík, zachráněný před utopením ve věku 2,5 měsíce. Jsme nadšení, zatím je to nejmazlivější, nejposlušnější a nejčistotnější kočička na světě. Snad jí to zůstane a moc se neotrká
Holt po třicítce se člověk zalekne ubíhajícího času a za ještě celkem plných sil chce rychle vyzkoušet ještě několik nových poprvé. Zkuste to taky, bez ohledu na věk, chuť a stereotyp. Udělejte jednu věc JINAK!
2025 ©