Dnes jsme vyrazili po úřadech konečně se oficiálně ubytovat v naší vsi neboli přihlášení k trvalému pobytu.
Nejdříve na obecní úřad, který máme asi 150 m od domu, v pěkném růžovém baráčku s růžemi. Paní starostka je DiS. a je jí asi 30 let a byla slušně a hezky oblečená (nevim proč, ale to mě nejvíc překvapilo, asi jsem čekala na té vsi kraťasy a pantofle, i když ona byla normálně v práci, na úřadě....). Hned jsme tam potkali i ředitelku místní mateřské školky (podobný typ), která chválila dítko, jak je vzorně hodné (měla slabou chvilku - dcera, ne učitelka....). Jednání bylo milé, ochotné a jako u souseda doma. V Kolíně pak na městském úřadě opět moc milá úřednice (domnívala se, že jsem mužova dcera :-))), a také hned upozornila, že ve Lhotě zapomněli něco napsat do systému (než jsme dojeli do Kolína, už o nás věděla celá republika na internetu - ta technika!), ale že si to sama vyřídí se Lhotou, že už si volali. Neuvěřitelné. Proč tohle neumí pražský úředník? Zavolat si sám jinému úředníkovi a nehonit občana od čerta k ďáblu?
Úřad na náměstí, na náměstí malý trh se zeleninou, květinami a sazenicemi. Prý každý den. Velký trh je pak v neděli, ve vedlejší vesnici. Jak prosté, jak milé. Kam se opět hrabe Praha se svými slavnými a nabubřelými Farmářskými trhy. Během deseti minut, jsem měla sestavenou svoji "bedýnku" (poznáte, co je tam divného?), kytici gladiol za 35 Kč (to by v Praze nestál ani jeden stonek) a seznámila se s paní z naší Lhoty, která tam prodávala (rajčata sice měla z Holandska a snažila se mi tvrdit, že teď je tam určitě pěstují na poli - pole tam nejsou a prší tam 360 dní v roce, jak by tam asi vyrostlo rajče?), ale meruňky měla výborné.
V přilehlé Budvarce výborný guláš s bramboráčky (poprvé v životě se mi stalo, že jsem maso z guláše nemohla dojíst, jak ho bylo hodně, měkké, velké kusy a výborné).
No, trošku nám zkazil náladu nákup v elektru (jedna obyčejná zásuvka, žádný design, prostě kus plastu, asi za stovku), ale to je obecný trend, že jsou v Čechách stavebniny předražené.
Dneska jsem po hooodně dlouhé době zase slzela u krájení cibule. To jsem už u té Albertí vyschlé nezažila ani nepamatuju.
2025 ©