Další měsíc v našem obyčejném životě.
Ahmedík byl vyřazen z evidence fyzioterapeutky pro dokonalost vývoje a pohybu 
Ze samé radosti dostal zánět průdušek. Taky se už umí řehtat, i když to dělá pouze decentně, jsem zvědavá, zda někdy dosáhne Hatiny turbulence. Přecejen, jak jsem našla, on je Zajíc, zatímco ona Buvol (podle čínského horoskopu), čili ač jsou oba Panny (podle řecké astrologie), jsou dost odlišní...
Konečně nám dodělali kamna i s akumulačními nádržemi. Jen jsme zlikvidovali prach po instalaci, systém bouchnul a měli jsme opět zaneřáděný byt po 4 řemeslnících pracujících 8 hodin po celém domě. Jen jsme to uklidili a já si libovala, že snad už stavební prach je nadlouho za námi, přišel povznesený elektrikář, pod jehož úroveň je, aby mu pomocník držel u vrtačky lux, takže jedno pitomé stropní svítidlo opět vneslo do našeho života prach v poslední skulince. Samozřejmě je hezké mít něco nového nebo opraveného, ale bordel a prach se nám tu hromadí i tak (nemluvě o nevyžehleném prádle, a vlasně i o nevypraném, protože to vyprané se už nevejde do koše na prádlo, tak ani neperem...), a vůbec to jde s úklidem poslední dobou nějak s kopce, ze dřeva bordel, z kamen bordel, z pavouků pavučiny, z dětí drobky, z mimina blitky... V novostavbě to nějak víc vynikne... 
Ale koukat večer do ohně, mít sálající krb - je to krása!
Dneska ráno tu bylo mínus 15°C, přes den mínus deset. A ani náznak sněhu za celou zimu. Je to otrava.
V zápisníčku mám pár Hatiných hlášek:
Podstrčila jsem jí misku se sušenýma brusinkama, za chvíli přijde s mističkou v ruce: "To je moc dobrý ty... todleto! Co ses mi to dala, mami?" (neví, jak se to jmenuje)
Sedí u počítače, já jsem v kuchyni, každý si děláme svoje. Najednou se ozve: "Udělej mi rejži, jo mami, klidně!" Jasně, udělám ji, klidně. Komandant jeden. :-))
Sedí na rotopedu: "Mami, můžu se sundat?" (= můžu slézt?)
Vzteká se a uprostřed toho: "Řekni Ahmedíkovi, že Hata zlobí!" A musím to provést, jinak nemám klid.
Díky Ahmedíkově nemoci nebo nevím proč, mám za sebou víc než týden velmi špatných nocí - kde je kojení ve tři a v půl sedmý a jinak sladký spánek?? Čas a dny pak začínají splývat do jedné nediferencované hmoty, za spánek bych platila vlastní krví a žehrám na to, jak jsem stará a nic nevydržím! 
S Hatou jsme vyrazili na břišní tanečky. Těšila se celý týden, celou cestu. Jak jsme vkročili do mateřského centra, že tancovat nebude. Stála tam jak pecka, chtěla domů a odmítla i mou nabídku, že půjdu tancovat s ní (zatímco maminky všech dětí kecaly vedle a holčičky tam tancovaly samy, já jako jediná jsem se šla taky natřásat, ač jsem to v životě nedělala!). Nakonec dostala za odměnu od lektorky bonbon, tak že prý příště půjdem zas 
No, i kdyby nic jinýho, já si zatancuju za polovční cenu než kdybych chodila na kurz pro dospělé Ale rozhodla jsem se, že to nevzdám, že konečně musíme někam chodit, s někým se seznámit, poznat, zač je toho loket v dětském kolektivu, a tanečky jsou dobrá možnost. Pořád ale nechápu, kdy chodí ostatní děti spát. Obědvají v 11 a jdou spát v poledne? Všechny akce pro děti jsou od dvou, od tří. Ve dvě jde Hata do postele. Nejdřív ve 4 je použitelná vůbec někam vyrazit... V pět chytne slinu... Jo a potkala jsem tam celkem sympatickou maminku se stejně starou holčičkou a velkým těhotným břichem, která se mě zeptala, kolik je Hatě let. "Dva a čtvrt." "Hmm... to je... dva a... tři měsíce??" Ano, až takhle mohou mozek poznamenat těhotenské hormony! 
2025 ©