Rozjíždím vlastní "byznys", nestíhám, a tak jen pár obrazů z našeho života, než to zapadne v hlubinách mé okoralé mysli.
Jedem autem:
"mami, já už to nechci poslouchat!"
"co? ty tvoje písničky?"
"ne, ten zvuk."
"jaký zvuk?"
"jak jedeš. já už nechci poslouchat ten zvuk!"
- tak to asi budeme muset pořídit nějaký bezhlučný motor!
"Ty jsi Hata popleta!"
"Ne, já jsem Hata hodná!"
V mateřském centru na záchodě: "Čistý vagíny, čistý vagíny!" eh? 
S babičkou v tramvaji: "Kluci maj pindíky a holky pipiny!"
U jiné babičky: "Máme ve školce kluka s velkym pindíkem"!
"A proooč??" "A proooč??" "A proooč??" "A proooč??" "A proooč??" "A proooč??" "A proooč??" "A proooč??"
Ahmedík se konečně v 10 měsících občas pohne lezením, ale jinak pořád někde a uněčeho stojí, oblíbená je zejména wc mísa. Oba jsem ostříhala, což zejména Hata kvitovala s velkým nadšení, že už nemá přehřátou hlavu ze své houně (polovina vlasů šla pryč a mám je i se svými slzami schované v pytlíku...).
Hata chce další a další věci dělat SAMA: připravovat šťávu, škrábat brambory, krájet ostrým nožem, stříhat nůžkama... V rámci montessori výchovy jí to umožňuji, i když je to o nervy. Jak teď dělám "prezentačky" mého projektu, vidím, jak jsou rodiče netrpěliví a nenchají děti vyvinout se. Buď jim radí, kam co dát, popř. úkol sami dokončí, jenom aby to bylo rychle. A zároveň vidím, už i na malinkých dětech, jak rádi nad úkoly hloubají, zkouší, zjišťují, dokončí a... heuréka! Radují se ze samostatnosti a zvládnutí úkolu. ČIli se mi potvrzuje, že zvolený směr je správný a přínosný
Před domem se mi konečně podařilo zabránit Ahmedovi v zuřivém sekání a vyrostla mi louka, vlastně správně loukový trávník :-) Napočítala jsem 12 druhů různých květin/travin a je to krása, i když džungle.
2025 ©