Vždycky jsem si myslela, že rodiče považují své děti za "děti" až navěky a podceňují jejich schopnosti. Já to mám naopak. Mně připadají moje děti pořád strašně chytré a šikovné vyzrálé, a když se podívám zpět, tak vidím, jak ještě byly nemotorné a že teprve TEĎ jsou úžasné. A tak to jde pořád dál a dál. Vloni jsem se tu rozplývala, jak už umí Hata všechno říct, k podmětu s přísudkem už i nějaké předměty, a teď i věty vedlejší, s různými časovými rovinami a souvislostmi... Takže TEĎ už umí všechno říct.... a za rok toho bude zase víc :-D Prostě zase je úžasná a veliká. Ve skoro 3,5 letech je to skvělý parťák a pomocník - podá, přinese, uklidí, poskládá si svlečené oblečení, ví, co kam patří, kde co je, z připravených věcí si udělá sendvič, zapne zip, učeše si vlasy, namaže se krémem, ráno vstane a sama si hraje, umí si pauznout film v počítači i na dvd, když chce čůrat 
Ahmedík se umí sám najíst lžící (i hustou polévku), vyndavá nádobí z myčky a podává, když čteme, tak trvá na tom, že jednu knížku uklidí, než si vezme další, ví, jaké části oblečení, kam patří, zná zvuky 8 zvířat, oznámí, když se pokadí a chce to přebalit (na rozdíl od Haty, které to bylo až do dvou let šumák), když jdeme ven, jde vypnout televizi (to je vážně vtipný 
), rozumí všemu - sedni si na gauč, dej si to na koberec, podej si boty, podej knížku, jdeme se mýt, vem si lžičku ze šuplíku... Je mu rok a skoro pět měsíců. A pak že nejsou moje děti velké a úžasné! 
Ahmedík má nesnesitelné období, které Hata (pro znalé) měla taky - DYDO. Už jsou natolik chytré, aby věděly, co mají chtít, kde jsou po bytě schované jaké pochutiny a zábavy a co je kdy čeká nebo nečeká, co se jim může nelíbit či co mohou dokonce odmítat, ale ještě neumějí mluvit, aby si to mohly říct. Takža používají jeden unoverzální výraz pro to, že něco chtějí, nechtějí atd. Hata měla dydóóó, dydóó, dydóóóóó, Ahmedík má táta (což je ještě nepříjemnější, protože všechno začíná tím, že si myslím, že chce tátu, než pochopím, že je to něco jiného a nemůžeme se dobrat čeho). Začátek je nevinný - táta a prstík namířený nějakým směrem. Po čase, kdy tupá matka není schopná pochopit, jestli táta a prstík k nebi znamená piškoty, rohlík, jablko, procházka, či cokoliv dalšího, co není volně přístupné k uchopení, začíná frekvence "táta" nabírat na rychlosti a intenzitě, aby skončila s tragicky položenou hlavou v rukách na zemi a hysterickým záchvatem. Slovo dydó, ač nic neznamená, nenávidím dodnes, bylo to několik krušných měsíců záchvatů, a mám úplně osypky z toho, že mě to čeká zas. A to se Ahmedík vůbec nechystá mluvit. Umí jen papat, boty, kalhoty, máma, Bára, čiči, nepapá - prostě ke kloudné domluvě to není a ještě dlouho nebude 
Jo a volbu prezidenta jsem fakt obrečela. Byla jsem přesvědčená, že už JE v Čechách čas na změnu a krok novým směrem. Ale odér totality asi nejde jen tak vyvětrat. Bohužel, osobnost Schwarzenbergova formátu se už dlouho opakovat nebude 
2025 ©