Co děláme, jak žijeme, jaké jsou pokroky.
Ahmeďátko už má svoje první botičky, jen vykročit. I když se staví už dlouho, krůčky ani podél nábytku zatím moc neprovádí. Když ji z náruče stavíme na nohy, tak si hned kleká nebo sedá, mozek asi ještě nepochopil, na co ty dva sloupky dole má. Ráda vyhazuje věci odněkud, ale už je taky ráda dává někam dovnitř (do kelímků, do šuplíku, do tašky, začíná být taková uklízecí. A pak to zas všechno vyháže. Zkoušela jsem už přes den dát z dosahu dudlíka a nechat ho jen na uspávání, ale zřejmě s příchodem psa a nástupem žárlivosti začala být strašně protivná, takže má zase dudlík k dispozici. Zkouší jíst vidličkou, já jí to napíchnu a ona si to důležitě nese do pusy, je to legrace. Myslím, že jí konečně roste horní zub.
Včera jsme zase byly ve školičce na cvičení, už tam byly i jiné maminky a já jsem si připadala jako pitomec. Zaprvé jsem nějak nepochopila, jak má 11měsíční dítě sedět na koberečku a hrát si s jednou hračkou, kterou si přinese z poličky a když si chce vzít jinou, tak první vrátí. No za ostatní děti to dělaly maminky, ale Ahmeďátko chtělo hlavně prozkoumávat vanu s kaštany (kam nakonec nalákala všechny 3 další děti a konec hodiny se zvrhnul v hromadné pojídání kaštanů dětmi a jejich vyndavání z pusinek matkami). Za druhé začala část, kdy děti sedí na klíně a maminky říkají básničky a s dětmi různě manipulují, tleskají jim rukama, třesou s nimi atd., podle textu básniček. Takže: znala jsem akorát paci, paci, takže u toho jsem aspoň tleskala, další básničky jsem v životě neslyšela a už vůbec jsem nestíhala to různé lechtání, bouchání, zvedání, tleskání, hlazení, zakrývání očí, které to doprovázelo. Jsem asi dement, ale prolezla jsem celý internet, ale základní říkadla nikde žádná a už vůbec nic, co by se k tomu mělo dělat (kdo je dement jako já, představí si Vařila myšička kašičku a vaření na dlani s následným odpočítáváním prstů). Děti to hrozně bavilo, dcerku ne, protože jen seděla na klíně, kolem ní to šumělo a já se zoufale snažila aspoň něco pochytit a udělat. Pak měl každý říct, co už jeho potomek umí. Nějak jsem nevěděla co, tak jsem vyzdvihla její nacvakávání magnetů na ledničku (to je pěkně těžké koordinace obrátit zvířátko magnetem k lednici a pak ho pustit ve chvíli, když už magnet magnetí!) a že má ráda Skákal pes přes oves. To jsem byla vyzvána, ať tedy předvedu. Jako co předvedu? Jak zpívám?!? Ne, jak zpívám, manipuluji, předvádím a jak dítě reaguje. Takže jsem opět schlípne přiznala, že jako bídná matka dítěti jen zpívám a opičky neprovádím. Když jsem pak slyšela ostatní maminky, jak se chlubí, že dítko umí paci, paci nebo že mlaská jako kapr, tak jsem v duchu zajásala, že pro moje dítě je tohle už stará trapárna, takže zaostalé určitě není, nicméně jako zaostalé jsme se projevily. No ale aspoň máme změnu, holčička se dostane do společnosti (kupodivu tam jí nevadily ani děti, ani dospělí), já se naučím, jak vychovávat dítě - je to vlastně asi školička pro matky, protože ty děti jsou chytré samy od sebe, když se správně vedou.
Taky máme novou superdokonalou mikrovlnku, umí grilovat, hranolky i vaří v páře (na to je k tomu speciální hrnec). Hlavně už nemusím kastrůlkovat, z čehož jsem byla dost na nervy (Leni, jsem na tebe vzpomínala hlavně při ohřívání ptáčků s rýží, jak můžeš nepotřebovat mikrovlnku! 
). Začala jsem malovat svůj pokoj v barvě malin, a i když to ta barva hodně zmenšila, je to útulné a nemůžu se dočkat, až se nastěhuju. Zatím řeším, jaký koberec, nejhezčí by byl bílý nebo krémový (šlehačka a vanilková zmrzlina k malinám), ale pak ten úklid! Tmavý to už asi zmenší do pokojíčku pro služky (no, aspoň by to bylo trefné).
Dekorace s malinami vítány! 
2025 ©