Kapr a pokoj :-)
Včera jsem si přivstala a vyrazila do blízkých sádek pro čerstvou rybu. Chtěla jsem candáta, ale toho zrovna neměli, tak jsem váhala mezi štikou za 200/kg nebo kaprem za 69/kg. Dala jsem na radu rybáře, který, že štika má maso jako kapr a cenově to vůbec neodpovídá, a koupila kapra. Nebudu vás otravovat podrobnostmi, jen že jsem si náležitě a s chutí užila přípravu pokrmu z rybníka až na stůl. Z ořezků jsem udělala rybí vývar a jako přílohu plněné pečené brambory - muž se koukal potajmu do kalendáře, jestli nemáme nějaké výročí, že tak vyvařuji 
Ahmeďátku čerstvý kapr také chutnal, takže výpravy do sádek budu asi podnikat častěji.
Škoda, že jsem pořád nenarazila na nějaký pěkný zdroj drůbežího přímo z dvorku. Už jsem se rozhodla, že s prvními narozeninami Ahmeďátka končí kupování biokuřete, dítko si musí zvykat na krutý svět plný chemie, dvě stehna za dvě stovky mi přijde dost, a pak stejně akorát závidím to úžasně chutné a šťavnaté masíčko a jsem naštvaná, že český konzument akceptuje něco tak příšerného jako je blátivé bezchuťové antibiotikové kuře kilo a půl za stovku (nebo za kolik, já to fakt moc nekupuju...).
To mi připomíná moje studování vajec v Bille, kde mě šokovali výběrem vajec s různými "příchutěmi" - slepice krmené cereáliemi, kukuřicí a jánevímčím ještě, ale člověk musí otevřít krabičku a hledat razítko na vejci, aby si potvrdil podezření, že do slepice sice někdo možná nacpal kukuřici, ale jinak ji pořád držel sešněrovanou v kleci. Pokorně jsem tedy vykročila opět k regálu s BIO (nevíte-li zda vyzkoušet něco bio a jestli to stojí za to, zkuste můj nejnejnej výrobek - jogurtový meruňkový nápoj Naše bio Billa - ta chuť opravdových meruněk, já bych se po něm utloukla! 
) a vhodila do košíku půltucet vajec za padesát korun 
(zkonzumováno za víkend 
). Už aby se vrátil tchán z Arábie a měli jsem zas od něj domácí vajíčka, u kterých nejvíc miluji, že mají různou velikost, takže vždy najdu vejce dle potřeby Mrazák na zimu narvaný bylinkami je taky příjemný...
Zatím jsme tedy zásobeni spíše ze zahrádek našich známých než že bychom už měli místní "dodavatele" (kromě králíkáře, kterého jsme asi šokovali tím, že jsme během jednoho dne udali mezi známými sedm králíků 
). Dneska jsme chtěli na trh, ale prý nemá cenu jezdit po osmé (otevírají v šest), tak to jsem vzdala předem...
Ale protože tohle jsou zprávy, co je nového, dost o žvanci a hurá k nám!
JÁ MÁM SVŮJ POKOJ!!!! 
Jak někteří pochopili, z několika důvodů máme s mužem oddělené ložnice a protože náš dům to svým prostorem umožňuje, už jsme ho tak rovnou zařídili. Já jsem spala s dítkem provizorně v průchozí pracovně, ale tomu už je konec (v nohách dveře, za hlavou dveře - žádná příjemná energie), dítko jsem odsunula do zakrabicovaného hostinského pokoje a já mám pokoj jen sama pro sebe! Večer si můžu v posteli číst nebo psát, popř. další činnosti, ke kterým se postel nabízí . Z jedovaté šantánové výmalby se díky světlému koberci a bílému nábytku stal rázem dámský budoár , i když stále s přebalovacím pultem (Ahmedě je odsunuto opravdu jen na spaní). Teď už jen do výklenku dodělat vestavné police, háčky a věšáky, zahalit hadříky roletou a budu mít skvostně uklizeno! V Ikee mi dneska muž dopřál nový noční stolek, lustr a roletu, takže mám pocit, že jsem nastěhovala úplně do nového.
Muž má svůj modrý pokoj už dávno a já mu ho strašně záviděla. Hlavně to, že je tam SÁM. Že se nemusí v noci plížit do postele, dusit kýchnutí, oddalovat smrkání a v noci se převalit jen dvakrát, protože metr od něj spí dítko, které mělo půlroku příšerné spaní, tak jsem pořád na trní, jestli se to nevrátí (milionkrát zaklepávám na dřevo, že naše tyranské dítě spí většinou jak dřevo od devíti do sedmi ). Teď má trochu horší období, klubou se jí zuby nahoře a myslím, že asi čtyři najednou.
Jinak náš malý člověk je dnem ode dne chytřejší a my rodiče mu to kazíme, protože by nás ani ve snu nenapadlo, že je tak vnímavá a inteligentní, tak některé její výkony bereme na lehkou váhu. Strašně moc se opičí - volám něco na muže přes půl baráku, ona začne taky něco nahlas volat. Mám hlavu opřenou o loket a ona už má dlaň na uchu, jak to opakuje. Pes jí granule, ona u něj sedí a mele naprázdno pusinkou. Venku štěká pes a ona štěká. Dám jí do ruky šťourátko do ucha a už se chce šťourat. Všechno, ale všechno ty děti odpozorují a kopírují, až je to děsivé. Postaví pět kostek na sebe (úctyhodný výkon!). Udělá rybu, psa, krávu a žábu. Kove se na nožičce při Kovej, kovej, kovaříčku a vaří kašičku při Vařila myšička kašičku (to je tak roztomilé!). Už nemá na nohách modřiny, protože ji nemusím silou držet při každém přebalování, aby laskavě ležela a nepatlala své produkty okolo a přebalování netrvalo dvě hodiny (to je od ní velmi laskavé!). Dneska přešla půl obýváku držíc se za stoličku (překvapující!). Jí syrovou cibuli, zaziky s česnekem, černé i zelené olivy (nikoho to nepřekvapilo! snědla by i pecen chleba, babku s trakařem, vozku s voly...).
Brunino je pořád stejný, trošku víc zorientovaný v novém domově, začíná vypadat jako pravý poťouchlý vesnický smeták a taky se tak chovat. 
Je to ještě takové šťěněčí jelítko. Ale jednou jsem si vzala na procházku vodítko, když neposlouchal, párkrát jsem ho klepla (to se divil, že přichází trest, i když jsem metr daleko!) a teď už aspoň poslechne na zavolání. Tak to bylo rychlé . Dneska spal poprvé dole sám a zvládl to na jedničku!
Já jsem byla na pracovním pohovoru. V dopise jsem uvedla, že jsem t.č. na mateřské, dokonce jsem se dovolila, zda můžu přijít s dítětem. Přesto jsem dostala dotaz, že jsem poslední zaměstnání ukončila před rokem a... (následovaly tři otazníky v očích... vlastnictví ročního dítěte zřejmě předchází roční dovolená a dítě vám pak spadne z nebe), pak samozřejmě otázka, jaktože jsem nebyla na malé vsi schopná zajistit si hlídání díte, když jsem na to měla jen 48 hodin a povolení s dítětem přijít... No, co říct? Třeba pan ředitel čekal blondýnu s pětkama a dlouhejma nohama, a proto mě musel vidět naživo. Jeho první otázka totiž byla: co jsem se o vás ze životopisu nedozvěděl? (zatajila jsem možná, že jsem studovala štěpení atomu na Harvardu, pracovala jako lékař bez hranic v Etiopii, umím sedm světových jazyků, znám se osobně s prezidentem a byla jsem zvolena Miss Země Živitelka 2006!!!). No nic, kdo nehledá, nenajde, tak snad to vyjde příště
Pan Ahmed se má skvěle, dneska celý den pracoval, asi ho nakopla dnešní snídaně, kterou si připravil :
Tak mi napište, vůbec nevím, jak se kdo máte! 
...
2025 ©