
Máme za sebou nabitý týden,
který odstartoval první oslavou narozenin malé Ahmedky. Sjelo se široké příbuzenstvo, až se na naše 4 židle nemohlo vejít. Ještěže dětské oslavy jsou neformální a s malým lezavcem se stejně pobývá většinou na zemi. Už se těšíme, až u nás bude slavit pět princezen, budou požadovat vílí dort a čarodějnické sušenky a motýlí křídla a kytičky na vlasy - to bude teprve nářez!
Milí dárci mě varovali, že se budu muset rychle naučit všechny ty písničky a říkanky, co vydávají ty moderní mluvící hračky. Nebojte! Po týdnu permanentního přehrávání hlasu Ivety Bartošové (no, zkuste si najít na Stream.cz, jak Iveta učí Agátu Hanychovou Měla babka čtyři jabka diskotékovým hlasem a pochopíte, v čem teď žiju ) usínám s písní na rtech!
Dle očekávání je nejoblíbenější hračkou xylofon a bubínek, protože se do nich může beztrestně třískat (proč to nejde i s klávesnicí k počítači??). Jednu paličku už rozkousal Bruno. Tak přemýšlím, kde se asi shánějí paličky k dětským xylofonům... Náhradní díly hraček?
Když jsme uklidili dort z podlahy a dojedli zbylé chlebíčky, vyrazili jsme na naši první letošní dovolenou na romantickou chatu v podještědském údolí (ještě jednou díky, Mr. S.!). Nejenže jsme se pořádně vysaunovali s výhledem na srnky, ale taky jsme se vykopali na túru (no fakt!), a nebýt toho, že jsem si pohorky nechala na noc venku a tak mi neuschly a musela jsem to absolvovat v teniskách, to bylo vážně super. Kopcovitá i hornatá krajina je sama o sobě prostě generátor pozitivní energie, absence lidu a přítomnost hub už byl jen malý bonus.
Nádherné počasí koncem týdne jsme využili procházkami v okolí vsi, tak jsme také objevili, že už kousek od nás není jen placka, ale už se to zas vlní, jsou tam jablečné sady, nádherné výhledy, příjemná příroda - akorát to značení turistických tras nějak nezvládli - já měla mapu, Ahmed GPS, google maps a čertvícoještě, tak jsme dali hlavy dohromady a vždy se vymotali.
Poslední den dovolené vyvrcholil v nemoci Ahmeďátka, takže už jsme zase navečer obíhali místní nemocnici, kde jsme na dětském oddělení narazili na strašně milou a pečlivou paní doktorku. Myslím teda, že moc nevěděli (po konzultaci s ORL), co přesně dítěti je, klasifikovali to jako počínající angínu, ale s vysokými teplotami se asi báli nic nedělat. Takže bere antibiotika a dva dny měla horečky kolem 40°C, což je strašný, protože miminům se nesmějí dělat zábaly, tak jsme vždycky čekali hodinu než zabere paralen. že byla úplně otupělá a určitě měla i vidiny snad nemusím dodávat. Byla tak rozpálená, že na ní nešla udržet ruka jak žhnula.
Opět jsme navštívili blízké sádky, tentokrát pro amura, na kterém jsem si trénovala filetování. Zajímavá ryba s velmi jemným masem, ale příliš mnoho kostma.
Fotky z dovolené na rajčeti.