Tentokrát opravdu jen moje "poznámky do památníku", protože novinek je tolik a vývoj tak rychlý, že bych to nerada zapomněla...
Na začátku prázdnin jsme začali s nočníkem. Mám hrůzu z dvojích plen v září, z učení na nočník v zimních měsících nebo z počůraného batolete a řvoucího mimina v hypermarketu. Takže poslední možnost, kdy začít a jsem ráda, že jsem se odhodlala. První den byl deprimující, plný počůraných kalhot. Druhý den už těch kalhot bylo míň, přesto nočník pořád příliš nefrčel, oblíbenější bylo venčení na trávu. Ale pak už se to jen zlepšovalo. Dneska, po měsíci, si Hata řekne na malou bez problému. Každé čůrání je samozřejmě odměněno medvídkem Haribo nebo lískovým oříškem, olivy jsou motivace nejvyšší a jsou jen za bobek 
. Dokonce jsme už jeli párkrát i autem na kratší vzdálenost a do obchodu bez pleny a vždycky vydržela, než jsem zastavila nebo než jsme proběhly obchodem k záchodům. Na spaní a na delší cesty po dálnici, kde není tak jednoduché zastavit, zatím ještě s plenou. Ale i toto považuji za úspěch, vzhledem k tomu, jaký měla odpor k nočníku. Horší kapitolou je kakání. První týdny byl z každého díla hysterický záchvat, odmítala nočník, záchod, trávu, plenu, vždy se tajně vykadila jen do kalhot a pak zas řev, že to má v kalhotech. Teď jsme se dopracovali aspoň k tomu, že když to na ní jde, nechá si nandat plenu (sama tomu říká "zabalíme bobek" 
) a pak si v klidu uleví. Na internetu jsem se dočetla, že to má takhle hodně dětí, takže zatím ji nechávám být a čekám, až "dospěje". Prý mají děti bobek jako velkou vzácnost (viz Freud a anální období), a proto mají problém se ho jen tak lehkovážně a neuctivě zbavit do záchodu...
Neuvěřitelný je pokrok ve vývoji řeči. Asi od května (rok a 8 měsíců) nabaluje každý den nová a nová slova, i ta, která zaslechla jednou někdy před týdnem si pamatuje a vyloví pak z paměti, sama tvoří spojení, vyjádření, už to není jen opakování toho, co řekneme my. Nutno dodat, že co se týče řeči, tak má asi nadstandardní výchovu (na rozdíl od nočníku, na který jsme opravku kašlali). Hodiny komentování, vysvětlování, pojmenovávání, básniček, písniček, knížek pořád dokola, nešišlání a podporování snahy mluvit už od mimina se teď vracejí v komunikačně schopném dítěti s dobrou výslovností. Nedávno začala říkat i sykavky - sice si šlape na jazyk, ale i za těch pár týdnů je slyšet vývoj ve výslovnosti (C S Z zařazují děti asi ve 4. roce). Asi před čtvrt rokem také přidala do spojení předmět (není to už jen Hata papá, ale Hata papá jablko atd.), nyní už používá i podstatná jména v pádech a slovesa v časech. Ne asi záměrně, spíš spojení, která se často opakují (táta jel do práce, táta přijede), ale minulý čas, kdy se něco právě stalo a je to dokončeno se snaží tvořit už i sama. Taky chápe, že když někomu něco patří (koho, čeho) nebo když někomu něco dává (komu, čemu) atp. že musí ten předmět sklonit, že to nebude první pád. Snaha mluvit správně a rozvitě je obrovská a mozek jede na plné obrátky. Otázkou dne zatím moc není Co to je?, ale spíš Co děláš?.
Včera si ukazuje na štípanec a říká: "Komár kousnul, doprdele" 
Toliko k samostatnému tvoření vět.
V pohybovém vývoji bude asi vždycky trošku zase spíš neohrabanější, bohužel asi i robustnější stavbou těla. Běh nebude její silnou stránkou, ale jemná motorika je výborná (umí držet správně tužku například). Strašně by jí bavily nějaké tanečky a podobný pohyb, zatím jsem však nic pro dvouleté děti nenašla, všechno je od tří. Chodily jsme sice před prázdninami na Yamahu, ale to je víc o poslouchání hudby a rytmu než o pohybové výuce. Hata se tam trochu nudila, chtěla tančit a ne sedět a vyklepávat rytmus do kolen . Rozhodně taky nechci vypadat jako přehnaně ambiciozní matka, co cpe svoje dítě na balet už v plenkách a na vsi jsou možnosti dosti omezené... 
Stejně tak jsem omezená já na poskakování s břichem . Ale když si pustí na youtube Tepláky, už na ně nechce jen koukat, ale stojí a ukazuje, jak se dávaj koule doprava a snaží se dělat všechny ty kreace, co tam kluci předvádějí 
. Taky zpívat už chce jen sama, odzpívá i dvě tři sloky různých písniček (Holka modrooká, Utíkej káčo utíkej, Travička zelená...).
Spánek: po tom, co jsem trávila večery zpíváním několikaslokových Komáři se ženili pořád dokola a už mi z toho hrabalo, dostala Hata MP3 přehrávač s reproduktorem a pouští si na noc písničky, které si pouští i v autě a přes den (je to prostě hudební dítě...), já to nesnáším, protože je to nazpíváno vždycky nějakými divnými dětmi (s podivnou výslovností (Kalamajka mík mík mík!), s rýmou atd...), ale když nemusím zpívat celý den já... . Většinou u ní chvíli večer sedím a pak s nějakou výmluvou typu "jdu se vyčůrat a pak přijdu" odcházím a Hata sama usne. Usne rychleji, než když jsem u ní vysedávala. A spí celou noc minimálně 22 - 8 h. Hodně pomohla zatemňovací roleta v jejím pokoji, nebudí ji ranní slunce. Po obědě si sama začala řikat Půjdeme spát a většinou vytuhne do 10 minut. Nojo, a dudlík pořád na spaní má, taky do auta. Jinak ne, jenom když má hodně velké zranění nebo hodně špatnou náladu. Rekordní záchvat vzteku byl zatím zaznamenán v délce 35 minut a důvodem bylo, že jsem se jí zeptala, jetli chce pomoct s obouváním bačkorek, které jí nešly nandat. Hata totiž teď všechno musí dělat sama (neboli "JAMA") a má neuvěřitelnou trpělivost, poprvé si kalhoty oblíkala třičtvrtě hodiny. Z toho důvodu toho také už hodně umí, protože odmítá obsluhující rodičovský přístup. Někdy je to o nervy, ale dokud mi k tomu neřve další mimino, tak ji nechávám, ať se rozvíjí...
Je to ale holka s radostí ze života, někdy sice vzteklá, ale dobrák. Díky hlídání chůvou a posílání s babičkou na chatu na svůj věk výborně socializovaná a relativně samostatná. Sama si staví lego, koleje a mašinky, sama si čte v leporelech, kde si ukazuje, co kde je, nebo si odříkává básničky, sama si staví plastová zvířátka, dělá bábovky nebo si něco kutá na zahradě.
Já jsem začala osmý měsíc a tohle těhotenství je tedy hodně obtěžující. S Hatou to byla pohoda až téměř do porodu. Možná je to i počasím, že jsou pořád takové předbouřkové tlaky, možná je to péčí o dítě, které je chudák nevymazlené, protože už ho nenosím, nezvedám, na klín už se nevejde, do náruče už se přes břicho taky moc nenamáčkne. Chudák 
2025 ©