aneb jak se panelákoví Pražáci přestěhovali na venkov a žena se pokoušela nezbláznit na mateřské
Tento blog píšu v první řadě pro sebe jako jakousi terapii a deník pro mé děti, a také pro své přátele, aby věděli, co je u nás nového. Jestliže vás baví moje nicotné zážitky a úvahy, buďte srdečně vítáni!
Tvůj blog jsem milovala a těšila se na každý příspěvek. Jsi chytrá, vtipná a duchaplná ženská, a i když se neznáme, tak mám potřebu Ti napsat: "Šťastnou cestu životem. Ty zvládneš cokoliv."